PÁR SEZNAMOVACÍCH VĚT
Talent jsem zdědil nejspíše po svém dědečkovi - tesařském mistrovi. Můj otec, který vyrůstal ve světě pilin a hoblin, se sice vydal jiným směrem, ale byl natolik ovlivněn touto činností, že předal um s pilkou a s dlátem, se kterými dělal děda hotové zázraky, mně.
Původně jsem chtěl být uměleckým kovářem, ale takový obor nikde nebyl vypsán, a tak jsem se vyučil konstrukčním zámečníkem. Potom jsem studoval na večerní průmyslovce, ale vůbec mě to nebavilo, a tak jsem odtamtud po třech letech odešel.
Na přelomu 60. a 70 let jsem díky získaným dovednostem v učení i v zámečnické dílně vytvořil svoje první kovové plastiky. Dodnes stojí na sídlišti v Liberci-Ruprechticích. Jsou to třímetrové kousky a jmenují se Spartakiáda, Satelit a Páv. Zavítal jsem i do dalších výtvarných oborů - dělal jsem intarzie, zkoušel grafiku a začala mě bavit řezbařina. Na počátku mě hodně ovlivnily styly přírodních národů – hlavně afrických černochů a amerických Indiánů. Ne náhodou tedy mají moje postavičky dodnes výrazná kukadla a velké zjednodušené ruce.
Můj "dřevěný svět" se skládá asi z dvaceti druhů dřev. Volím je podle námětu, podle zamýšleného umístění díla a často i podle nálady. Nejochotněji vydává svá tajemství lípa, která je už dlouho oblíbeným materiálem řezbářů. V současné době vytvářím nejraději rozměrné plastiky, většinou hodně složité a pracné, ale měl jsem i období, kdy jsem se naopak snažil proniknout do světa miniatur.
Od 80. let se věnuji také grafice, které jsem propadl natolik, že jsem si domů pořídil i vlastní lis. Mám rád linoryty a oblíbil jsem si i suchou jehlu. Když to námět vyžaduje, využívám i mezzotintu, lept nebo kombinované techniky. V posledních letech dělám nejen svoji volnou tvorbu, ale hodně grafik vzniká na zakázku. Třeba novoročenky, ex libris, pozvánky, blahopřejné listy a různé pamětní grafiky.
V roce 1971 jsem měl svoji první samostatnou výstavu. Dnes už jich mám na svém kontě více než čtyřicet, a to po celé republice. V roce 1980 jsem se poprvé představil i zahraničí veřejnosti a od té doby se má dílka dostala do více než dvaceti zemí světa, od USA a Kanady přes většinu evropských států až po Japonsko. Kromě uznání nejvyššího – přízně publika – jsem měl to potěšení převzít za své grafiky a dřevěné plastiky také řadu českých i zahraničních prestižních cen.
Celý život žiji a tvořím v Liberci, ale těší mě, že si moje tvorba našla cestu do mnoha oficiálních i soukromých sbírek po celém světě, ale i do spousty mateřských a základních škol, kaváren a cukráren i jiných veřejných interiérů a hlavně - do stovek bytů, kam si je lidé pořídili pro radost a potěšení.
Mým zatím posledním veřejným počinem je sochařská výzdoba třetího mechanického orloje u nás, který byl zásluhou Martina Chaloupky a jeho pomocníků, partnerů a přátel slavnostně spuštěn v září roku 2008 v Kryštofově Údolí u Liberce. Kromě dvanácti dřevěných apoštolů, defilujících každou hodinu v oknech orloje, zdobí průčelí stavby sochy sv.Kryštofa, sv.Barbory a ponocného - dominantou je pak pohyblivá luneta, znázorňující venkovský život. Na boční straně soubor plastik doplňují sluneční hodiny v podobě slunce. Ostatně - "rozebraný" ORLOJ najdete ve stejnojmenné fotogalerii.
Mám radost, že nová pozoruhodnost Kryštofova Údolí sklízí velikou pozornost a má u lidí úspěch. Těší mě, že se "patrony" jednotlivých soch stali například herci Jiřina Bohdalová, Marek Eben, Jiří Lábus a Martin Dejdar, moderátorka ČT Marcela Augustová a řada dalších.
Stejně jako umělecká tvorba mě baví i život. Těch mých prožitých 62 let bylo sice plných zvratů a zdravotních i jiných karambolů, ale zažil jsem i spoustu báječných příhod a událostí, spojených s mnoha kamarády a přáteli, mezi nimiž byla i řada výraznými osobností. Třeba malíři Vladimír Komárek, Josef Jíra či Václav Pokorný.
Ostatně - většinu příhod jsem soustředil i ve své - už druhé - knize, nazvané "V pohodě". Potěšila mě i možnost dát do knihy rozsáhlou barevnou přílohu na krásném křídovém papíře, kde vyniká každý detail nejen mých dílek, ale i společných prací se zhruba padesátkou špičkových českých a slovenských výtvarníků. Mám radost, že má knížka u čtenářů veliký úspěch a těší mě názory řady lidí, že u nich mé povídání oživilo po smrti Bohumila Hrabala trochu uvadající krásný český novotvar - "pábení"...
Takovéto ohlasy jsou pro mě úplným pohlazením, a to nejen v případě knížky, ale i v mé výtvarné práci.
S úctou Váš
Komentáře
Přehled komentářů
Václqve, zdravíme, máš krásně udělané stránky.
No ale hlqvně ty tvoje úžasné věci.
Venda zahajoval výstavu 9. 6 ve Vokšicích u Jičína, prodloučili ji do
30. 7.
Je tam krásná galerie pana Josefa Bucka J.B.Centrum.
Tam bys měl určitě vystavovat, je to tam bezva.
pošlu ti fotky.
krásný den Jiřina
sochy album knihovna
(Alena Vedralová, 8. 12. 2010 21:45)
Dobrý večer. Ráda bych se zeptala, zda je možné u Vás nějakou sošku objednat a jak si stojí finanční rozpětí.....Máte moc krásnou tvorbu. Skláním se před Vaším umem.
Hezký zbytek dne ,,katalen@seznam.cz" Alena Vedralová
Obdiv
(Krausovi, Plzeň -jih, 15. 1. 2009 10:00)
Skvělá práce, skvělý člověk ten pan Václav Plechatý!!
Zviditelnění na internetu je OK!
Zdraví Vás Pohodář a Ťip Ťop
(Eva a Jiří Z. z Liberce, 10. 12. 2008 17:23)
Dobrý den, pane Plechatý !
K velkému překvapení jsem dnes objevila Vaše internetové stránky. Ihned jsem si je celé prošla.
Vaše dílka mě opět zahřála u srdíčka. Již několik let jsme s manželem Vašimi obdivovateli. Přejeme Vám hodně zdravíčka a sil, aby jste mohl i nadále tvořit další krásná díla pro potěšení. Vašeho Pohodáře a Ťip Ťopa (klauna) opatrujeme jako oko v hlavě.
Přejeme Vám a celé Vaší rodině hezké prožití vánočních svátků a hodně pohody.
Wikipedia
(Luboš Stránský, Opava, 27. 11. 2008 12:01)Listoval jsem si internetovou encyklopedií www.cs.wikipedia.com a narazil jsem na heslo Václav Plechatý. Nic mi to neříkalo, ale odtamtud jsem se dostal na tyhle vaše stránky a jsem moc rád, že jsem Vás i Vaši tvorbu poznal blíž. Určitě vyrazíme o vánočním volnu do Kryštofova Údolí za Vaším orlojem a docela rád bych si od Vás něco koupil domů. Ozvu se e-mailem. S pozdravem Luboš Stránský (také zkouším vyřezávat, ale moc mi to nejde)
Aspoň o nás vědí!
(Mirek, 26. 11. 2008 20:17)Vašíku, děkujeme za zviditelnění naší obce a přejem ti hodně zdraví. Kamarádi z Vojic
z Jilemnice
(Horáčkovi, 18. 7. 2012 11:03)